Vladislav Bureš
Čas servilních večírků
Trénujete úsměv nebo si připravujete nejvtipnější masku? Taky se vám vůbec nechce a přece musíte? To máme asi společný problém – firemní vánoční večírek.
...je známý jako lenivý student fakulty multimediálních komunikací ve Zlíně. V oboru marketingu působím jako občasný textař - s vážnými sklony k charitativní činnosti. Mojí vášní i prokletím je reklama - bestie jedna. Zoznam autorových rubrík: Česko, Reklama atd., Slovní (d)efekt, Z pivnice, Súkromné, Nezaradené
Trénujete úsměv nebo si připravujete nejvtipnější masku? Taky se vám vůbec nechce a přece musíte? To máme asi společný problém – firemní vánoční večírek.
Nedávno jsem psal o automatu na slogany, který jsem našel na netu. Asi po týdnu mně poslal kolega z jedné pražské agentury anglický slogan, který měl přeložit.
Nedávno jsme se přestěhoval do nového bytu Bydlím tam ještě se svojí sestřenicí. Podle předběžných informací, které mě dala, jsme v bytě měli bydlet jen my dva. Po pár dnech si ovšem přivedla Michala - svého miláčka.
Pomsta není hezká věc a ze své podstaty je dost odporná, k ničemu kloudnému nikdy nevede. Před nějakou dobou jsem se mírně zlobil na fakultu, protože mně vedení nepovolilo individuální plán studia.
Upřímně se přiznávám, že nejsem veterinář a tuto informaci mám z druhé ruky.
Asi už jste slyšeli, že nám hodný premiér Paroubek nadělil nového ministra kultury. Byly s tím mírné komplikace, protože váhal při vybírat mezi dvěma pány a ještě mu do toho radili ochotní umělci. Nakonec to dopadlo „dobře“ a pan premiér vybral.
Nemám rád karmu. Musím říct, že už od začátku mě moc nedostává a hlavně se s ní netrápím. Většina mých článků má nízké hodnocení – ale popravdě – co mně je po tom.
Nastal čas velkého stěhování na dovelenou. Skoro celá dovolenkychtivá česká kotlina se přesunula na Jadran, kde spokojeně vypotí nastřádaný tuk. Léto zlomilo i mě a tak jsem si s přítelkyní vyrazili na „rekreaci“.
Myslím, že tak se jmenoval obraz, který jsem viděl v jedné zlínské galerii. Musím se přiznat k tomu, že poznámky, které jsem si tehdy udělal, jsem ztratil. Ale k čemu by mně byly, když si ten obraz pamatuji. Asi na mě zapůsobil. Jestli si dobře vzpomínám, tak jsem si v galerii sedl na podlahu a plátno pozoroval z dálky. Teď už ani nevím, jestli mně zůstal v hlavě ten obraz a nebo jsem si z dojmů vytvářím jiný obraz „Vzdálené bolesti“. Není to podstatné.
V posledním čísle časopisu Reflex vyšel článek o mém pobytu v Londýně. Musím říct, že se trochu bojím reakcí čtenářů. Bydlel jsem nějaký čas v oblasti Herringay, kterou si můžete představit jako neutěšenou čtvrt plnou přistěhovalců a všech nešvarů, které s tím souvisí.
Už dlouho mě nepřekvapila žádná kniha. V pátek jsem měl v Praze pracovní pohovor a z očekávané nudy v autobuse jsem si přibalil knihu povídek “Možná že odcházíme“. Koupil jsem si ji na doporučení naše lektora z tvůrčího psaní. Autora – Jana Balabána - jsem neznal, takže jsem nevěděl co čekat.
Mám špatnou zprávu. V dnešních lesích chybí přirození predátoři (především vlci) a tak dochází k přemnožení různých zvířat. Nejvíce divokých prasat. Možná vás to zas moc nerozruší, ale časem to může mít negativní důsledky pro městské obyvatelstvo.
Asi jsou palčivější témata než páteční schůze našich poslanců. Už jen to, že zemřel papež. Dost to musí nahrávat Grossovi do karet, protože o něm média nebudou tolik psát. Osud papeže se prostě uzavřel, jako se uzavře i nám ostatním. Je to smutné, ale co naděláme. Pro mě je stejně smutné, že se neuzavřela kapitola za Grossovým působením.
Premiér Gross na kampaň, která má podpořit referendum euro ústavy v České republice, najal prestižní francouzskou agenturu EURO RSCG. Zástupci agentury se již přijeli podívat do Lidového doma a doprovod jim dělal samotný šéf šéfů.
Nedávno jsem se nad sebou musel trochu zamyslet. Procházel jsem stránky Sme a narazil přitom na Anketu slovenský spisovatel/spisovatelka. Myslel jsem si, že jsem celkem sečtělý člověk se slušným přehledem.
V březnovém čísle National Geographic vyšla série článků týkajících se lidské mysli. Jeden text hovoří o tom, že různé části mozku se vyvíjí podle toho čím se zabýváme. Jako příklad je uveden jistý Glen McNeill, který se chystá na náročné taxikářské zkoušky v ulicích Londýna.
Pálení americké vlajky při návštěvě prezidenta bylo v médiích probíráno zprava i zleva. Dovolím si proto jen krátkou poznámku. Myslím, že podivínský čin dvou mladých Čechů a úzkoprsou reakci úředníků je dobré vidět v těchto úrovních:
Nedávno jsem četl článek o nebezpečí pandemie chřipky, která se s velkou pravděpodobností blíží. Protože mě jako hypochondra různé choroby zajímají, tak jsem si text důkladně prošel.