Na začátku týdne jsem si pročítal články na pravda.sk. Tam mě zaujal titulek, který hlásal: „Deviataci ovládajú lepšie slovenčinu“.
Asi dvě minuty jsem přemýšlel proč někdo dělá průzkum mezi devianty o tom, jestli rozumí textu. Neberte to jako trapnou snahu o humor. Tenhle zkrat v mém mozku opravdu nastal. Až z kontextu jsem pochopil, že jde o žáky devátých tříd a ne pochybné existence. Bylo mně trapně, ale na druhou stranu jsem se smál – sám sobě.
Událost jsem rozebíral v okruhu „zahraničních“ přátel a shodli jsme se na tom, že některá slova jsou při konfrontaci velice legrační. Nemluvím teď o vyjetých slovních hrátkách „drevokocůr“ nebo „terénkoza“.
Myslím tím slova, která se v některém jazyce nevyskytují a jejich tvar v druhém jazyce může vypadat komičně, humor můžou vyvolávat slova znějící stejně, ale mající jiný význam atd.
Krásným příkladem takové inter-komičnosti je např. ťava. Ve slovenštině je ženského rodu a nikdo z mých přátel netušil jak se označuje samec. Naopak v češtině máme velblouda, od nějž se odvozuje další pojmenování.
Máme tak:
1. velbloudice ~ velbloudic- ~ velbloudicemi ~ velbloudici ~ velbloudicí ~ velbloudicích ~ velbloudicím
2. velbloudě ~ velblouďat ~ velblouďata ~ velblouďatech ~ velblouďatům ~ velblouďaty
Když jsem tyhle fajnovosti ukazoval přátelům a dokazoval jim existenci slov pomocí wordu, tak si mysleli, že si z nich dělám "dobrý den". Podezírali mě z toho, že jsem je jednoduše přidal do slovníků.
Po této zkušenosti jsem se rozhodl přidat na blog rubriku „Slovní (d)efekt“, do kterého budu přidávat nejzajímavější úlety české a snad i slovenské slovní zásoby.
Vám dávám domácí úkol. Zjistit, jak se řekně samec a děcko od ťavy. A nezkoušejte formy jako ťavák a ťaviatko...
Čeština vs. slovenština
Před časem jsem řešil, že české děti přestávají rozumět slovenštině. Při zpětném pohledu se musím trochu kát. Myslel jsem, že se mě to ani náhodou netýká. Vycházel jsem z toho, že nejsem dítě, mám slovenské přátele a chodím s příjemnou Slovenkou.